Zajímavosti o filmu Le Mans (1971)
Kultovní film Le Mans z roku 1971 se Stevem McQueenem s realisticky ztvárněným pohledem do světa automobilových závodů a jeho zákulisí asi netřeba představovat. Fanoušci Porsche a vytrvalostní 24-hodinovky Le Mans považují tento film za oblíbenou kultovní klasiku. Letos je to již 50 let od jeho uvedení a k tomuto výročí vám nyní přinášíme několik zajímavostí z jeho natáčení. Steve McQueen byl víc než jen legenda stříbrného plátna, měl také velkou vášeň pro závodění a natočit film o 24-hodinovém závodě Le Mans byl jeho celoživotním snem. Chtěl natočit autentický film ze života závodního jezdce, což se mu také povedlo.
Přípravy pro natáčení začaly tři roky před jeho premiérou v roce 1971. McQueen si pořídil svůj vlastní závodní vůz Porsche 908 Spyder, se kterým pak trénoval v Kalifornii a poté získal závodní licenci. Následně se přímo zúčastnil 12-hodinového vytrvalostního závodu v Sebringu, kde i se zlomenou nohou obsadil 2. místo po boku svého spolujezdce Petera Revsona. Model 908 byl zároveň použit jako kamerový vůz pro budoucí film Le Mans přímo při jízdě v samotném závodě.
Pro natáčení bylo najato 41 profesionálních závodních jezdců. Mezi nimi bylo šest současných i budoucích vítězů 24-hodinového závodu, jako Jacky Ickx, Richard Attwood, Gérard Larrousse, Jürgen Barth, Masten Gregory a Derek Bell. Pro účely natáčení postavila společnost McQueen"s Solar Productions poblíž kempu Houx malé městečko, kde sídlily administrativní služby, mzdová účtárna, promítací místnost a kantýna, ve které byla dokonce instalována jedna z prvních mikrovlnných trub.
V roce 1970 získalo Porsche s vozem 917 K své první celkové vítězství v Le Mans a navíc obsadilo všechna místa na stupních vítězů. Ačkoli dobrá polovina scén je autentická a natočená přímo během samotného závodu, jedná se o film s fiktivním příběhem i postavami. To znamená, že jména jezdců a výsledky závodu ve filmu neodrážejí skutečnost a skutečný vítězný vůz 917 je z filmu v podstatě vynechán.
Na scénáři pracovali tři scenáristé, včetně Harryho Kleinera a automobilového experta časopisu Playboy Kena Purdyho. Natáčení začalo ještě před dokončením finální verze scénáře 7. června 1970. Probíhalo z velké části přímo na závodní dráze, kam se štáb přesunul krátce po skončení skutečného závodu. Zajímavostí je, že kromě závodních jezdců, komparzu a reklamních poutačů musel štáb sehnat také hmyz, který se během závodu na trati hojně vyskytoval a přilepoval se na okna vozů, jenže během natáčení již z trati hmyz téměř vymmizel. Natáčení skončilo o dva měsíce dříve, než bylo plánováno, a to 10. listopadu. Po závodě bylo mnoho jezdců využito k natáčení fiktivních závodních scén v Porsche 917 a Ferrari 512.
Samotné natáčení bylo velmi náročné a v jeho průběhu nebylo nouze o dramatické momenty. Například při natáčení nehody, při které závodník utíká před explodujícím Ferrari. To totiž začalo hořet dříve, než bylo plánováno, takže kaskadér nestihl uběhnout dostatečně daleko a utrpěl popáleniny. Do finálního filmu se pak dostala jen část tohoto záběru. Premiéra filmu proběhla 23. června 1971 a celková délka filmového materiálu byla ohromujících 10 000 metrů. Ve filmu o délce 104 minut během první půlhodiny nepadne ani slovo. Jde o jeden z nejrealističtějších filmů ze závodního prostředí a jeho zhlédnutí je nutnost pro každého filmového i automobilového fanouška.
Srovnání výsledků 24 hodin Le Mans 1970
| Skutečné pořadí | Pořadí ve filmu | |
|---|---|---|
| 1. | Porsche 917 K #23, Hans Herrmann/Richard Attwood | Porsche 917 K #22, Paul-Jacques Dion/Larry Wilson |
| 2. | Porsche 917 LH #3, Gérard Larrousse/Willi Kauhsen | Porsche 917 K #21, Johann Ritter/Peter Wiese/Michael Delaney (v podání McQueena) |
| 3. | Porsche 908/02 LH #27, Helmut Marko/Rudi Lins | Ferrari 512S Stahl #8 |
