- porsche informace -

Závodní Porsche 911 ST představovalo klíčový mezistupeň mezi experimentální 911 R a pozdější Carrerou RS. Díky nízké hmotnosti, výkonným šestiválcům a homologaci pro skupiny FIA se stala jedním z nejúspěšnějších Porsche své éry, na okruzích i v rallye, a položila základy pro legendární Carreru RS a RSR.

Na konci 60. let začalo být zřejmé, že potenciál modelu 911 zdaleka nekončí u sériových verzí. V roce 1967 proto oddělení motorsportu Porsche pod vedením Hanse Mezgera, Petera Falka, Rolfa Wüthericha a Ferdinanda Piëcha vyvinulo extrémně odlehčený speciál 911 R. Díky důsledným opatřením se jeho hmotnost podařilo snížit až na hranici 800 kilogramů. Právě zkušenosti získané při tomto projektu se staly základem pro další krok – vznik závodních úprav modelu 911 S, které Porsche od roku 1970 nabízelo zákazníkům pod interním označením 911 ST.

Základem vozu byla sériová 911 S, kombinovaná s lehčí výbavou původně určenou pro model 911 T. Upravený podvozek poháněl vzduchem chlazený plochý šestiválec o objemu 2,2 litru, jehož charakter byl přizpůsoben motorsportu. Díky použití oken z plexiskla, hliníkových panelů a dílů z plastu vyztuženého skelnými vlákny se podařilo výrazně snížit hmotnost a vůz získal homologaci pro FIA skupiny 3. První výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat – už v lednu 1970 obsadily tři vozy 911 ST 2.2 první, druhé a čtvrté místo na Rallye Monte Carlo. Následovaly další úspěchy na Rallye Akropolis, Východoafrické safari rallye i ve vytrvalostních závodech v Le Mans a Daytoně.

Od října 1970 bylo možné objednat závodní balíček ST jako standardní výbavu pod označením M471 pro modely 911 a 914. Pro okruhové závody sloužila specifikace M491, zatímco rallyová verze nesla kód M494. Balíček se neustále vyvíjel a s uvolněním pravidel FIA došlo od ledna 1971 ke zvětšení zdvihového objemu na 2,3 litru. V nejlehčí konfiguraci vážila 911 ST 2.3 pouhých 840 kilogramů. Další vývoj přinesl motory o objemu 2,4 litru a později 2,5 litru, přičemž změny předpisů si vyžádaly nahrazení plastových dílů karoserie rozšířenými ocelovými panely.

Rozdíly oproti sériové 911 S se postupně prohlubovaly. Vedle většího objemu motoru dostala 911 ST zakázkové sací potrubí, karburátory, vačkové hřídele s vysokým zdvihem a systém dvojitého zapalování. Vrcholná 2,5-litrová verze nabízela výkon až 270 koní. Speciálně vyvinutý výfukový systém s optimalizovaným protitlakem, upravené hlavy válců a přídavný chladič oleje zajišťovaly spolehlivost i při dlouhém závodním nasazení.

Redukce hmotnosti se nevyhnula ani karoserii a interiéru. U některých variant chyběly nárazníkové lišty, držáky přídavných světlometů, ozdobné prvky i ochranné kryty. Uvnitř nebylo místo pro komfort – zmizely chromované dekorace, zvuková izolace, gumové rohože, přihrádka palubní desky i sluneční clona spolujezdce. Řidič měl k dispozici otáčkoměr do 10 000 ot./min., menší sportovní volant, skořepinová sedadla Scheel nebo Recaro a bezpečnostní pásy. Na přání bylo možné vůz vybavit rallyovými stopkami, počítadlem Twin-Master, interkomem či samostatným tlačítkem klaksonu pro spolujezdce.

Ačkoliv je dnes 911 ST poněkud zastíněna slavnějšími nástupci, na začátku 70. let patřila k nejúspěšnějším závodním Porsche jak na okruzích, tak v rallye. Ve výrobě se udržela zhruba tři roky, než ji vystřídala ikonická 911 Carrera RS 2.7 a následně ještě radikálnější Carrera RSR 2.8. Právě tyto modely završily jednu z nejdůležitějších kapitol sportovní historie Porsche – kapitolu, kterou 911 ST pomohla napsat.