- informace -

V roce 1967 vyvinulo oddělení motorsportu Porsche pod vedením Hanse Mezgera, Petera Falka, Rolfa Wüthericha a také Ferdinanda Piëcha závodní verzi 911 R, u které se díky rozsáhlým opatřením podařilo snížit hmotnost až na 800 kg. Zkušenosti získané při vývoji vozu byly následně využity pro další projekt, závodní upgrade sady pro model 911 S, které byly v nabídce od roku 1970. Takto upravené vozy pak byly interně označovány jako 911 ST.

Odlehčený podvozek poháněla upravená verze 2,2-litrového plochého šestiválcového motoru dostupného u silničních vozů. Porsche v podstatě vytvořilo kombinaci standardní 911 S s odlehčenou výbavou modelu 911 T a dosáhlo homologace pro předpisy FIA skupiny 3. Snížení hmotnosti se docílilo použitím oken z plexiskla a komponentů vyrobených z hliníku a plastu vyztuženého skelnými vlákny. První závodní úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Již v lednu 1970 se tři vozy 911 ST 2.2 umístily na 1., 2. a 4. místě na prestižní Rallye Monte Carlo a to byl jen začátek velmi úspěšné sezóny. Vozy následně dominovaly také v závodech jako Rallye Akropolis, Východoafrická safari rallye nebo ve třídách GT vytrvalostních závodů v Le Mans a Daytoně.

Od října 1970 bylo možné objednat standardní závodní balíček ST s označením M471 jako běžnou součást výbavy modelu 911 nebo 914. Verze pro motorsport a okruhové závody měla označení M491 a rallyová verze M494. Balíček byl v průběhu neustále zdokonalován a poté, co předpisy FIA povolily zvýšení zdvihového motoru, byla závodní verze od ledna 1971 vybavena motory s objemem 2,3 litru. Ve své nejlehčí konfiguraci vážila ST 2,3 pouhých 840 kg. Vývoj dále pokračoval s motory o objemu 2,4 litru a pro sezónu 1972 byl k dispozici objem 2,5 litru a v důsledku změny pravidel byly navíc plastové části karosérie nahrazeny rozšířenými ocelovými panely.

Oproti sériové 911 S byl později rozdíl nejen ve vetším zdvihovém objemu, ale také například v použití karburátoru se zakázkovým sacím potrubím, vačkovými hřídeli s vysokým zdvihem a systémem dvojitého zapalování. Tato opatření pak měla za následek nárůst výkonu, který u 2,5-litrového motoru dosahoval hodnoty 270 koní. Pro závodní varianty byl vyvinut výfukový systém s optimalizovaným protitlakem a upravené hlavy válců s příslušnými válci. Teplotu motorového oleje reguloval přídavný chladič.

V rámci redukce hmotnosti byly u některých variant vynechány ochranné kryty nárazníků, úchyty pro přídavné světlomety, obložení a ochranných lišt na dveřích a ozdobné lišty nárazníků. V interiéru byste marně hledali chromované dekorace, sluneční clonu spolujezdce, úchyty pro upevnění bezpečnostních pásů, zvukově izolační materiály, gumové rohože či dokonce přihrádku v palubní desce. Použit byl otáčkoměr s rozsahem 10 000 ot./min., menší volant, skořepinová sedadla Scheel nebo Recaro s bezpečnostními pásy a na přání byly k dispozici stopky s hodinami, počítadlo Twin-Master s čtecí lampičkou, tlačítko klaksonu pro spolujezdce nebo interkom.

Dnes poměrně málo známé provedení 911 ST bylo na začátku 70. let velmi úspěšné jak v silničních závodech, tak v rallye. V prodeji bylo zhruba tři roky, poté bylo vystřídáno legendárním nástupcem 911 Carrera RS 2.7 a následně úspěsným závodním vozem Carrera RSR 2.8 s dalšími úpravami pro snížení hmotnosti a zvýšení výkonu. Tyto modely představovaly vrchol modelové řady Porsche.