- porsche informace -

Porsche 911 je celosvětově uznávanou ikonou, nejen díky široké paletě silničních verzí, ale především zásluhou nespočtu vítězství v motoristickém sportu. Cesta k tomuto postavení však nebyla zdaleka samozřejmá. Po uvedení nástupce modelu 356 se ozývaly hlasy, že je nová 911 příliš drahá, těžká a komplikovaná. Ve Stuttgartu si však byli vědomi jejího potenciálu a během prvních deseti let vznikla pestrá řada verzí T, E, L a S s výkony od 110 do 160 koní. Od roku 1967 navíc nabídku rozšířila i otevřená varianta Targa.

Zatímco soukromí jezdci začali 911 využívat v závodech prakticky okamžitě, tovární motorsport Porsche přišel v roce 1967 s mnohem radikálnějším řešením. Pod vedením Hanse Mezgera, Petera Falka, Rolfa Wüthericha a Ferdinanda Piëcha vznikla extrémně odlehčená závodní verze – Porsche 911 R. Jejím hlavním cílem nebyl komfort ani univerzálnost, ale co nejnižší hmotnost a maximální výkon.

Základem byla tehdy nová 911 S, která už sama o sobě vážila jen kolem 1080 kg. Inženýři však šli mnohem dál. Dveře a kapota byly vyrobeny ze sklolaminátu, boční a zadní okna z průhledného plastu, karoserie z tenčích ocelových plechů. Z vozu zmizela hluková i tepelná izolace, zadní sedadla, většina obložení interiéru, chromované prvky i drobnosti jako víko přihrádky, kryty klik nebo dekorační lišty. Koberečky nahradily tenké gumové rohože, zadní část dostala čtveřici malých kulatých světel a zmenšené byly i přední směrovky. Výsledkem byla úspora téměř 280 kilogramů oproti standardní 911.

Srdcem vozu byl dvoulitrový plochý šestiválec o výkonu 210 koní, který optimalizoval Hans Mezger. Pětistupňová sportovní převodovka pocházela z modelu 906 Carrera 6 a poháněla zadní kola. U vybraných vozů se později objevil ještě výkonnější motor 901/21 se vstřikováním paliva z Porsche 910, nabízející až 230 koní. Nejprve vznikly čtyři prototypy s karoserií 911 S, které měly přesvědčit vedení Porsche o nutnosti homologační série. Pro zařazení do třídy GT by však bylo nutné vyrobit minimálně 500 kusů, což bylo vzhledem k radikálnímu charakteru vozu považováno za nereálné. Výroba se proto zastavila na pouhých 24 exemplářích – 20 sériových vozů a 4 testovacích prototypů.

Protože 911 R nebyla homologována pro GT, musela startovat mezi prototypy. Přesto dokázala dosáhnout mimořádných výsledků. Závodní debut absolvovala v červenci 1967 na Circuito del Mugello, kde Vic Elford a Gijs van Lennep dojeli na celkovém třetím místě, hned za dvěma Porsche 910. Za sebou nechali nejen vozy Alfa Romeo, ale i Ford GT40 Mk III. Skutečný průlom přišel téhož roku v legendárním závodě Marathon de la Route, 84-hodinové bitvě na Nürburgringu. Posádka Hans Herrmann, Jochen Neerpasch a Vic Elford zde s 911 R vybavenou poloautomatickou převodovkou Sportomatic vybojovala celkové vítězství.

Další úspěchy následovaly v závodech do vrchu i rallye. Gerhard Mitter zvítězil v roce 1967 v kategorii do 2 litrů v ADAC Hillclimb Trophy a celkově skončil třetí. Gérard Larrousse přidal vítězství v Rallye Neige et Glace a později i na Tour de Corse, přičemž absolutním vrcholem se stalo celkové vítězství na Tour de France.

Zcela zvláštní kapitolou se staly rekordní jízdy na okruhu v Monze. Na podzim 1967 se Jo Siffert, Dieter Spoerry, Rico Steinemann a Charles Vögele rozhodli překonat světové rychlostní rekordy. Místo původně plánovaného modelu 906 Carrera 6 zvolili praktičtější 911 R, u níž pouze upravili převodové poměry. Třídenní jízda na plný plyn, trvající tři dny a tři noci, přinesla pět světových rychlostních rekordů a čtrnáct mezinárodních rekordů třídy – všechny s průměrnou rychlostí přes 200 km/h.

Přesto dnes stojí původní 911 R ve stínu slavnější Carrery RS 2.7 z roku 1972 a následných závodních verzí RSR. Její význam je však zásadní – právě 911 R položila základy filozofie extrémně odlehčených sportovních verzí 911. Vzhledem k produkci pouhých 24 kusů patří dnes k nejvzácnějším a nejžádanějším Porsche vůbec. Symbolicky se k ní značka vrátila v roce 2016, kdy představila limitovanou edici 911 R generace 991 jako poctu padesátému výročí originálu.