- porsche informace -

Tradice malých, lehkých a technicky pokrokových sportovních vozů byla u Porsche přítomná dávno předtím, než se na kapotách objevilo samotné jméno značky. Už první projekty Ferdinanda Porsche spojoval stejný princip, který je dodnes jedním z pilířů značky ze Zuffenhausenu - co nejnižší hmotnost v kombinaci s maximální efektivitou. A stejně důležitá byla i další zásada - nové technické myšlenky nejprve prověřit v motoristickém sportu a teprve poté je nabídnout zákazníkům.

Právě tato filozofie se začala psát před více než sto lety, v době, kdy byl šestatřicetiletý Ferdinand Porsche hlavním konstruktérem rakouské automobilky Austro-Daimler. V roce 1922 zde vznikl jeden z jeho nejodvážnějších projektů, malý sportovní vůz, který se měl postavit mnohem silnější konkurenci v nejtěžších podmínkách tehdejšího motorsportu.

Impulzem ke vzniku vozu Austro-Daimler ADS-R byl Ferdinandův blízký přítel, český závodník a aristokrat hrabě Alexander „Saša“ Kolowrat. Právě po něm dostal automobil své jméno - Sascha. Kolowrat byl nejen vášnivým fanouškem závodění, ale také partnerem ve firmě Austro-Daimler, kde se s Porschem potkali nad společnou vizí - vytvořit dostupný, lehký sportovní vůz, který by dokázal porážet silnější soupeře díky chytré konstrukci.

Představenstvo automobilky však bylo k takové myšlence skeptické. Porsche proto vsadil vše na jednu kartu a věřil, že úspěch v prestižním závodě přesvědčí i jeho kritiky. Vedle čtyřmístné silniční verze s motorem o objemu 1100 cm³ tak vznikla i ryze závodní varianta ADS-R, dvoumístný vůz o hmotnosti pouhých 598 kilogramů.

Čtyři prototypy byly dokončeny jen krátce před startem legendární Targa Florio, jednoho z nejtěžších silničních závodů své doby. Aby je hrabě Kolowrat z dálky rozeznal, ozdobil každý vůz symbolem z hracích karet – srdce, káry, piky a kříže. Sám Kolowrat usedl za volant vozu se symbolem srdce, zatímco jedním z jeho týmových kolegů byl i Alfred Neubauer, pozdější slavný šéf závodního oddělení Mercedes-Benz. Závod vedl přes čtyři kola sicilských hor, dohromady 432 kilometrů, více než šest tisíc zatáček a stoupání až 12,5 %. Posádky startovaly v dvouminutových intervalech, bez přímého kontaktu se soupeři – jen s časem, prachem a vyčerpáním.

Nejrychlejší z vozů Sascha řídil právě Neubauer, který dojel celkově devatenáctý z 42 startujících. Vítězem závodu se stal Giulio Masetti s mohutným čtyřapůllitrovým Mercedesem, ale ve třídě do 1100 cm³ zvítězil Fritz Kuhn s vozem Sascha. Malý, lehký automobil tak dokázal, že chytře zvolený koncept může konkurovat mnohem silnějším strojům.

Italský tisk byl nadšený. Sascha byl oslavován jako rychlý, spolehlivý a technicky brilantní vůz. Přesto vedení Austro-Daimleru zůstalo neoblomné. Ani další vítězství – celkem 42 triumfů v 52 závodech, často za účasti mladého Ferryho Porsche, nedokázala přesvědčit představenstvo ke schválení sériové výroby. Oficiálním důvodem byly finanční obavy a inflace, neoficiálně však i neochota vsadit na „malé“ řešení v době, kdy trh tíhl k velkým šestiválcům.

Rozpor vyústil v otevřený konflikt s předsedou správní rady Castiglionim a nakonec v odchod Ferdinanda Porscheho z Austro-Daimleru. Ironií osudu se už v roce 1924 vrátil na Targa Florio s novým projektem – tentokrát s vozem Mercedes PP Targa Florio – a dosáhl trojnásobného vítězství.

V roce 1931 založil Ferdinand Porsche spolu se svým zetěm Antonem Piëchem a Adolfem Rosenbergerem vlastní konstrukční kancelář. Principy, které se zrodily u vozu Sascha, si přenesl s sebou - motorsport jako laboratoř, nízká hmotnost jako klíč k rychlosti a odvaha jít proti zavedeným představám.

Pod rodinným jménem pak Porsche navázalo právě tam, kde Sascha skončila. Závod Targa Florio se stal jedním ze symbolů značky – Porsche zde získalo 11 celkových vítězství, více než jakýkoli jiný výrobce. První přišlo v roce 1956, kdy Umberto Maglioli zvítězil s vozem 550 A Spyder. Stejně jako o více než tři dekády dříve šlo o triumf lehkého, technicky vytříbeného vozu nad silnějšími soupeři. Z původních čtyř vozů Austro-Daimler Sascha se dodnes dochovaly dva. Jeden z nich stojí v Porsche Museu v Zuffenhausenu – jako tichá, ale výmluvná připomínka toho, že filozofie Porsche nezačala číslem 356 ani 911, ale odvážnou myšlenkou malého vozu, který se nebál velkých výzev.