- porsche informace -

Druhá světová válka představuje jednu z nejtemnějších kapitol moderních dějin a zároveň období, kdy technický pokrok probíhal nebývale rychle, často bez ohledu na lidské důsledky. Jméno Porsche, dnes známé výrobou sportovních vozů a úspěchy v motorsportu, je s tímto obdobím neoddělitelně spojeno. Ne však kvůli silničním vozům, ale kvůli vojenské technice, kterou konstrukční kancelář Ferdinanda Porsche vyvíjela pro nacistické Německo.

Porscheho role ve válečném průmyslu je dodnes předmětem diskusí. Nevyrůstal s německým nacionalismem jako ideologií. Narodil se v severočeských Vratislavicích nad Nisou, tedy v Rakousko-Uhersku, mluvil německy a česky. Byl technikem a konstruktérem, který pracoval pro stát, který byl totalitní a zločinný. Pochopit jeho úlohu znamená nahlédnout do doby, kdy technická odbornost byla podřízena válečné mašinérii a kdy hranice osobní odpovědnosti nebyly zdaleka tak jasné jako dnes.

Ferdinand Porsche vstoupil do 30. let jako jeden z nejuznávanějších automobilových konstruktérů Evropy. Pracoval pro Austro-Daimler, Daimler-Benz, Steyr a poté založil vlastní konstrukční kancelář ve Stuttgartu. Nebyl Němec z přesvědčení, svojí identitou byl rakouským technikem, jehož profesní loajalita směřovala k technickému řešení problémů. Po zániku samostatného Rakouska v roce 1938 byl stejně jako ostatní rakouské podniky, inženýři a průmysl, automaticky začleněn do struktur Třetí říše a stal součástí německého průmyslového aparátu. Ocitl se tak v systému, který neurčoval on, ale dějiny.

Jeho blízký vztah s Adolfem Hitlerem vznikl především na technické rovině. Hitler měl silný zájem o automobilismus, techniku a symboliku moderního státu. Porsche byl pro něj ideálním partnerem, protože byl vizionář schopný zrealizovat politická zadání do funkčního stroje. Projekt „lidového vozu“ KdF-Wagen, pozdějšího Volkswagenu Brouk, byl jen začátkem. S vypuknutím války se konstrukční kancelář Porsche zcela přeorientovala na vojenskou výrobu.

Jedním z nejrozšířenějších vozidel Wehrmachtu se stal KdF Typ 82 Kübelwagen. Na první pohled nenápadné, lehké vozidlo vycházelo z konstrukce lidového vozu, ale bylo přizpůsobeno vojenským potřebám.

Kübelwagen neměl pohon všech kol, přesto v terénu exceloval díky nízké hmotnosti, uzávěrce diferenciálu a jednoduché konstrukci. Byl levný, snadno opravovatelný a spolehlivý, což bylo přesně to, co armáda potřebovala. Sloužil na všech frontách, od severní Afriky po východní Evropu.

Vedle standardní verze vznikala i řada speciálních úprav, například velitelská vozidla, radiovozy, sanitní verze či improvizované transportéry. Porsche zde ukázal schopnost adaptovat civilní techniku na válečné podmínky s maximální efektivitou.

Ještě dál zašel projekt Typ 166 Schwimmwagen, obojživelný automobil, který neměl ve své třídě obdoby. Vůz byl schopen pohybu na silnici i ve vodě, kde využíval sklopnou lodní vrtuli. Schwimmwagen byl určen především pro průzkumné jednotky a ženisty. Jeho schopnost překonávat řeky bez nutnosti mostů či pontonů byla strategicky cenná, zejména na východní frontě. Technicky šlo o mimořádně sofistikovaný stroj, přesto vyráběný ve velkých sériích. Existovaly i experimentální varianty včetně verzí s alternativními palivy, jako například pohonem na dřevoplyn, který reagoval na akutní nedostatek benzínu v pozdějších fázích války.

Válečný tlak vedl i k projektům, které dnes působí bizarně. Konstrukční kancelář Porsche se podílela na vývoji polopásových vozidel, experimentálních transportérů i tzv. falešných tanků, maket určených k oklamání nepřítele při průzkumu ze vzduchu. Tyto projekty odrážely zoufalství pozdních válečných let, kdy Německo čelilo materiálnímu i technologickému vyčerpání. Porsche zde vystupoval spíše jako dodavatel technických řešení než strategický inovátor.

Vedle lehkých vozidel Kübelwagen a Schwimmwagen se Ferdinand Porsche podílel také na vývoji víceúčelového armádního vozu Typ 147, později vyráběného jako Steyr 1500A. Zatímco Kübelwagen a Schwimmwagen sázely na jednoduchost a nízkou hmotnost, Typ 147 představoval robustnější koncepci s pohonem všech kol, určenou pro velení, spojovací službu a logistiku. Společně tyto tři typy ilustrují vývojovou linii Porscheho válečných konstrukcí – od lehkých, sériově vyráběných vozů až po technicky vyspělejší terénní automobily pro náročné podmínky fronty.

Jedním z méně známých, ale důležitých válečných projektů spojených se jménem Ferdinanda Porscheho byl pásový tahač Raupenschlepper Ost (RSO). Vznikl jako reakce na selhání kolové techniky na východní frontě, kde se německá armáda potýkala s extrémním blátem a sněhem. RSO byl záměrně navržen jako maximálně jednoduchý, robustní a snadno vyrobitelný stroj.

Na jeho výrobě a dalším vývoji se významně podílela také mladoboleslavská Škoda, kde se vozidlo vyrábělo i pod označením Škoda RSO. Právě zapojení Škody ilustruje širší propojení německých konstrukčních kanceláří, včetně Porscheho, s českým průmyslem. Vedle RSO se Škoda podílela také na výrobě a vývoji dalších vojenských vozidel, například stíhače tanků Jagdpanzer 38(t) "Hetzer", který se stal jedním z nejrozšířenějších obrněných vozidel pozdní fáze války.

RSO tak představuje typický příklad válečné techniky, kde se spojila německá koncepce, české výrobní kapacity a tvrdé požadavky fronty, bez ambicí na technickou dokonalost, ale s důrazem na funkčnost a rychlou výrobu.

Další kapitolou válečné práce Ferdinanda Porsche je vývoj těžkých obrněných vozidel. Porsche se účastnil soutěže na nový těžký tank, známý jako Tiger. Jeho návrh, označovaný jako Tiger (P), využíval netradiční elektrický přenos výkonu, spalovací motor poháněl generátory, které napájely elektromotory v pásových jednotkách.

Technicky šlo o odvážné řešení, ale příliš složité a nespolehlivé pro válečné podmínky. Projekt byl nakonec zamítnut ve prospěch jednoduššího tanku Henschel. Již vyrobené podvozky Tigeru (P) však nebyly zlikvidovány. Byly přestavěny na těžké stíhače tanků Ferdinand (později Elefant), vyzbrojené mohutným kanónem 8,8 cm Pak 43.

Na bojišti se ukázaly jako extrémně silné, ale trpěly nedostatky v mobilitě, spolehlivosti a ochraně proti pěchotě. Opět šlo o ukázku technické geniality, která narážela na realitu války.

Vrcholným projektem byl supertěžký tank Maus. S hmotností přes 180 tun šlo o nejtěžší tank, jaký kdy byl postaven. Stejně jako u Tigeru využíval elektrický přenos výkonu. Maus byl spíše demonstrací technických možností než reálnou zbraní. Nikdy se nedostal do bojového nasazení a symbolizuje odtržení nacistického zbrojního průmyslu od reality ke konci války.

Příběh Ferdinanda Porsche nelze vyprávět bez pochopení doby, ve které žil a pracoval. Do reality nacistického Německa byl vtažen spíše okolnostmi než vlastní ideologií. V totalitním systému ale neexistuje technická neutralita a každý projekt nevyhnutelně slouží cílům moci, která jej zadává a financuje.

Je také nutné dodat fakt, že Ferdinand Porsche byl členem NSDAP a v rámci nacistických struktur obdržel i čestnou hodnost Oberführer. Šlo o formální zařazení, jaké bylo udělováno klíčovým průmyslovým a technickým osobnostem spolupracujícím se státem. Členství ve straně a přijetí hodnosti bylo v jeho případě především pragmatickým krokem, který mu umožňoval pokračovat v práci, získávat zakázky a chránit své projekty i spolupracovníky.

Ano, Ferdinand Porsche měl možnost emigrovat, ale rozhodl se zůstat a pokračovat v tom, co léta budoval, byť za cenu morálně problematických kompromisů. Po válce za toto rozhodnutí zaplatil, byl internován, vyslýchán a jeho pověst zůstala na dlouhá léta poznamenána právě touto kapitolou života.

Válečné projekty Ferdinanda Porsche zůstávají neoddělitelnou součástí historie značky Porsche. Právě schopnost tuto minulost nepřikrášlovat, ale zároveň ji chápat v kontextu doby, umožnila značce po válce přežít a znovu vyrůst. Porsche není jen příběhem technického génia, ale i příběhem 20. století se všemi jeho zvraty, omyly a morálními dilematy. A možná právě proto je Porsche dnes tak silné, protože jeho historie není jednoduchá ani černobílá.