Porsche 907 - vůz, který vyhrál Daytonu
Druhá polovina šedesátých let znamenala pro Porsche zásadní zlom. Značka, která si do té doby budovala reputaci především vítězstvími ve třídách, se rozhodla zaútočit na samotný vrchol ve vytrvalostních závodech. Klíčovým nástrojem této ambice se stal model Porsche 907 – prototyp, jenž měl dokázat, že lehkost, aerodynamika a technická preciznost mohou porazit mnohem silnější soupeře. Právě 907 otevřel cestu k budoucí dominanci značky Porsche a navždy změnil jeho postavení ve světě motorsportu.
907 byl závodní prototyp nasazovaný v letech 1967 a 1968 a stal se prvním vozem Porsche, který dokázal vyhrát 24-hodinový závod v Daytoně. Jeho konstrukce představovala výrazný krok vpřed, především díky revoluční aerodynamice s prodloužení zádí, navrženou pro co nejnižší odpor vzduchu při vytrvalostních závodech na rychlých tratích. Neobvyklým, ale promyšleným řešením byla také poloha sedadla řidiče na pravé straně, která poskytovala výhodu na okruzích vedených ve směru hodinových ručiček.
Pod elegantní karoserií se však technicky opíral o osvědčené základy. Podvozek vycházel z modelu 910 a používal tradiční ocelový trubkový rám s konvenčním zavěšením kol. Vůz byl původně navržen pro plochý osmiválcový motor, avšak v praxi se ukázalo, že spolehlivější plochý šestiválec je pro vytrvalostní závody lepší volbou. I s nižším výkonem dokázal Porsche 907 na rovince Mulsanne v Le Mans překročit rychlost 300 km/h, což bylo na vůz s dvoulitrovým motorem mimořádné.
Premiéru si Porsche 907 odbylo při testu na 24 hodin Le Mans v roce 1967. Brzy se však ukázalo, že nový vůz trpí nestabilitou při vysokých rychlostech, což vedlo k úpravám zadní části karoserie a k dalším aerodynamickým i konstrukčním změnám. Do samotného závodu Porsche nasadilo dva vozy. Jeden odstoupil po šesti hodinách kvůli poruše motoru, ale druhý dojel na solidním pátém místě, za dvěma Fordy a dvěma Ferrari. Další start v sezoně 1967 přinesl čtvrté místo v 6-hodinovém závodě v Brands Hatch, což potvrdilo potenciál vozu, ale také nutnost dalšího vývoje.
Zlom přišel v roce 1968, kdy FIA změnila pravidla. Porsche se rázem ocitlo ve výhodě oproti Fordu a Ferrari, jejichž velkoobjemové osmiválce a dvanáctiválce už nebyly podle nových předpisů konkurenceschopné. Ferrari navíc nebylo schopno připravit nový vůz včas a celou sezonu vynechalo. Porsche této příležitosti využilo naplno a s jasným cílem – vyhrát mistrovství světa sportovních vozů a triumfovat v Le Mans.
Do 24-hodinového závodu v Daytoně nasadilo Porsche čtyři vozy 907 LH s prodlouženou zádí. Díky dalším úpravám, novým motorům a snížení hmotnosti byl vůz připraven na globální ofenzivu. Jeden z vozů sice havaroval z vedoucí pozice, ale zbývající tři obsadily první tři místa. Vítězný vůz řídili Vic Elford, Jochen Neerspach, Rolf Stommelen, Jo Siffert a Hans Herrmann. Porsche tak oslavilo nejen své první celkové vítězství v Daytoně, ale ve 24-hodinovém závodě vůbec.
Úspěchy pokračovaly i v dalších podnicích. V závodě 12 hodin Sebringu zvítězili Jo Siffert a Hans Herrmann, zatímco Vic Elford a Umberto Maglioli triumfovali v legendární Targa Florio. Právě tento závod se stal posledním velkým vítězstvím modelu 907, neboť Porsche mezitím připravovalo jeho nástupce – třílitrový model 908. Tovární tým se postupně přesunul k novému vozu, zatímco zbývající 907 pokračovaly v rukou soukromých týmů.
V letech 1967 až 1968 bylo vyrobeno celkem 21 exemplářů. Navzdory nízkému počtu vyrobených kusů sehrál model 907 klíčovou roli v historii značky. Překlenul mezeru mezi modely 910 a legendárními 908 a 917 a stal se prvním prototypem Porsche skutečně navrženým k boji o absolutní vítězství. Dochované exempláře Porsche 907 patří dnes k nejvzácnějším a nejcennějším závodním vozům značky. Jejich cena se obvykle pohybuje od 4 do více než 6 milionů dolarů v závislosti na stavu, originalitě a především na závodní historii. Vozy spojené s Daytonou, Sebringem, Targa Florio nebo Le Mans dosahují v aukcích astronomických částek.