Historie traktorů Porsche
Jen málokteré jméno zanechalo v motoristickém světě tak hlubokou stopu jako Ferdinand Porsche. Rodák z Vratislavic nad Nisou se proslavil jako geniální konstruktér silničních i závodních automobilů, leteckých motorů a technických inovací, které ovlivnily celé 20. století. Méně známou, ale významnou kapitolou jeho práce byl vývoj zemědělské techniky, především traktorů, které měly přispět k modernizaci zemědělství a zvýšení potravinové soběstačnosti. První zemědělské traktory vznikly již v počátcích první světové války během jeho práce pro Austro-Daimler.
Historie traktorů Porsche začíná letech 1914 - 1915, kdy Ferdinand Porsche působil jako technický ředitel společnosti Austro-Daimler. Právě v tomto období vznikl lehký, ale výkonný traktor Daimler Pferd, známý také jako Kraftprotze neboli Daimlerův kůň. Byl vybaven vzduchem chlazeným čtyřválcovým motorem o výkonu 14,5 koní a obrovskými předními koly o průměru 150 centimetrů, která mu umožňovala pohyb v náročném terénu. Porsche byl osobně přítomen při zkouškách orby, avšak vypuknutí první světové války další vývoj přerušilo. Představenstvo Austro-Daimleru rozhodlo o zastavení testů a traktor byl přeměněn na prostředek pro tažení dělostřelectva. Po skončení války se tyto stroje vrátily ke svému původnímu účelu a byly využívány k tahání víceradlicových pluhů.
V roce 1931 založil Ferdinand Porsche ve Stuttgartu vlastní konstrukční kancelář. Vedle vývoje "lidového" vozu Volkswagen se zde na základě objednávky německé organizace DAF (Deutsche Arbeitsfront) rozběhl také vývoj dostupného, spolehlivého a univerzálního "lidového" traktoru. Cílem bylo zvýšení zemědělských výnosů, zajištění potravinové stability a snížení závislosti na lidské práci a tažných zvířatech..
V roce 1938 se zrodil první prototyp traktoru vybavený vzduchem chlazeným benzínovým motorem se 2 válci a dostal označení Typ 110. Následovaly další vylepšené verze Typ 111 až 113, které měly vyšší výkon a 3-stupňovou převodovku. Ambicí bylo udržet cenu základního modelu pod hranicí 1000 říšských marek – tedy pod úrovní ceny kvalitního koňského povozu. Ve Waldbrölu se dokonce plánovala výstavba jedné z největších továren na traktory v Evropě.
Vypuknutí druhé světové války však ambiciózní plány zhatilo. Nedostatek benzinu přiměl Porscheho tým k vývoji generátorů na dřevoplyn, které bylo možné montovat do traktorů. Postupně se ale veškerá pozornost společnosti soustředila na vývoj těžké vojenské techniky a výroba traktorů ustoupila do pozadí. Na podzim roku 1944, v důsledku bombardování Stuttgartu, se celý Porscheho tým přesunul do rakouského Gmündu. Po skončení války převzali vedení rodinného podniku Porscheho děti Ferry a Louisa. V roce 1946 zde pracovalo přibližně 300 zaměstnanců a již v této době vznikaly první náčrty traktoru s pohonem všech kol. Kvůli nedostatku materiálu a financí se však firma do roku 1948 soustředila na výrobu zemědělských a lesnických navijáků, lanovek, malých vodních a větrných turbín, ale také horolezeckého a lyžařského vybavení.
Zlom nastal v roce 1948, kdy Porscheho tým pod vedením hlavního inženýra Karla Rabeho dokončil dlouho plánovaný „lidový traktor“. O projekt projevil zájem výrobce zemědělských strojů Erwin Allgaier a v roce 1949 byla uzavřena licenční smlouva. Výsledkem byl první sériově vyráběný dieselový traktor Typ 313 pod značkou Porsche a Typ AP-17 nesoucí logo Allgaier, oba o výkonu 18 koní. Traktor byl představen na veletrhu zemědělské techniky ve Frankfurtu v roce 1950.
Díky technickým inovacím, jako například vzduchovému chlazení, nízké hmotnosti pouhých 950 kilogramů, olejohydraulické spojce a velmi konkurenceschopné ceně 4450 marek, se oranžový traktor System Porsche rychle prosadil na trhu. Do konce roku 1950 bylo dodáno prvních 1550 kusů. Zvláštní kapitolou je tzv. „brazilský traktor“ Typ P312, určený pro práci na kávových a cukrových plantážích. Úzkorozchodný stroj s aerodynamickým celoplošným krytem chránil rostliny před poškozením, zatímco rozchod kol odpovídal šířce výsadby. Traktor byl poháněn dvouválcovým benzínovým motorem o výkonu 25 koní a disponoval pětistupňovou převodovkou.
Rostoucí poptávka vedla k vývoji silnějších modelů, například typu AP 22 s výkonem 22 koní. Po smrti Ferdinanda Porsche 30. ledna 1951 převzal vedení společnosti jeho syn Ferry. V letech 1953 až 1955 byla uvedena nová řada traktorů Typ A111 až A144 s výkony od 11 do 44 koní.
V roce 1956 se firma Allgaier rozhodla od výroby traktorů ustoupit a soustředit se na výrobu plechových dílů a obráběcích strojů. Porsche však chtěl ve výrobě pokračovat, a proto spolu se společností Mannesmann odkoupil celou výrobu. Vznikla divize Porsche Diesel Motorenbau GmbH, která přišla s novou řadou traktorů v charakteristické červené barvě. Nabídka zahrnovala model Junior s motorem o výkonu 14 koní, Standard o výkonu 25 koní, Super o výkonu 38 koní a nejvýkonnější Master o výkonu 50 koní.
Sílicí konkurence amerických i evropských výrobců, jako byli Ford, Renault, New Holland či Lamborghini, však vedla k ukončení výroby v roce 1963. Podnik odkoupil Renault, který se následně postaral o servis traktorů Porsche-Diesel po celém světě. Porsche se poté plně soustředilo na výrobu sportovních automobilů. Během osmi let bylo vyrobeno přes 125 000 traktorů Porsche-Diesel, z nichž mnohé jsou dodnes v každodenním provozu na farmách po celém světě. Jsou také velmi oblíbené a vyhledávané mezi sběrateli, nejen v Německu existuje i několik klubů sdružujících majitele těchto traktorů.
V Porsche muzeu v Zuffenhausenu je k vidění exemplář traktoru Porsche-Diesel Typ 218 Standard, rozsáhlá sbírka traktorů se pak nachází také v historickém muzeu Fahr(T)raum v rakouském Mattsee. Traktory Porsche představují důkaz technické všestrannosti Ferdinanda Porsche a připomínají, že jeho odkaz nesahá pouze na závodní okruhy, ale i na pole a farmy po celém světě.