Historie modelové řady 924 (1976-1988)
Porsche 924 patří k vozům, jejichž vznik nejlépe vystihuje dlouholeté vztahy mezi značkami Porsche a Volkswagen. Nezrodilo se totiž jako čistokrevné Porsche, ale jako inženýrský projekt objednaný Volkswagenem, který měl nahradit sportovní modely Karmann Ghia a Porsche 914. Právě z této zakázky, která se nakonec nikdy nenaplnila, vzešel jeden z nejzásadnějších modelů Porsche té doby.
Na počátku 70. let hledal Volkswagen nový sportovní vůz. V roce 1971 uzavřel smlouvu se společností Karmann na vývoj kupé označeného EA 398 a současně zadal společnosti Porsche vývoj technicky ambicióznějšího projektu s označením EA 425. Volkswagenu požadoval, aby vůz měl použitelná zadní sedadla pro děti, slušný zavazadlový prostor a maximum mechanických dílů převzatých ze sériových modelů VW a Audi.
Za podobu EA 425 nesl hlavní odpovědnost mladý designér Harm Lagaay, který v roce 1971 nastoupil do Porsche pod vedením Anatola „Tonyho“ Lapina. Už tehdy se rýsovaly základní rysy pozdější 924, tedy dlouhá kapota, ostrá příď a elegantně splývající záď typu fastback. Vývoj probíhal s maximální diskrétností. Komponenty VW a Audi jako motor, převodovka i části zavěšení, byly testovány v karoseriích vozů BMW 1600 a Opel Manta. Upravené podběhy kol a neobvyklý sklon motoru o 40 stupňů, nutný kvůli nízké kapotě, patřily k několika málo znakům, které tyto testovací vozy prozrazovaly. Právě ostrá příď EA 425 si vyžádala vývoj speciální olejové vany a dalších unikátních řešení. Už zde bylo patrné, že projekt přerůstá běžný rámec lidového sportovního vozu.
Zatímco Karmann EA 398 vznikal souběžně s novým VW Golfem a pod rukama Giorgetta Giugiara se postupně proměnil v budoucí Scirocco, projekt EA 425 se Volkswagenu začal jevit jako příliš sofistikovaný a příliš drahý. V roce 1973 bylo rozhodnuto vývoj zastavit. Volkswagen však učinil krok, který zásadně změnil historii Porsche, nabídl možnost projekt odkoupit a vyrábět vůz v závodě Audi v Neckarsulmu. Pro Porsche, tehdy dominující světovým závodům, to byla příležitost vytvořit nový základní model.
Porsche projekt kompletně přepracovalo, nezůstal jediný karosářský panel z původního návrhu Volkswagenu. Zachována však zůstala klíčová koncepce, motor vpředu a převodovka vzadu v uspořádání transaxle, zajišťující ideální rozložení hmotnosti. Rozhodnutí o této koncepci padlo téměř souběžně s vývojem modelu 928. Porsche 924 se tak stalo prvním sériovým Porsche s převodovkou vzadu, které se dostalo na běžné silnice.
Model 924 byl oficiálně představen 15. listopadu 1975, tisková premiéra se odehrála ve francouzském přístavu La Grande Motte. Vůz nabízel výborné jízdní vlastnosti, prostornější interiér i zavazadelník než 911 a velmi dobrou aerodynamiku. Jediným výraznějším ústupkem tradici byly brzdy, základní 924 měla vzadu bubny a podvozkové díly VW s uchycením kol na čtyřech šroubech. Pro část puristů to bylo kontroverzní, ale Porsche tím otevřelo dveře zcela nové klientele.
V Evropě se 924 začala prodávat v roce 1976. Američtí zákazníci si museli počkat do modelového roku 1977, kdy 924 nahradila dočasný model 912 E. Kvůli emisním předpisům však exportní verze nabízely nižší výkon a Porsche v USA zpočátku zdůrazňovalo spíše úspornost než dynamiku. Přesto se 924 rychle etablovala jako vstupní brána do světa Porsche.
Na konci 70. let vznikl tajný projekt Porsche 924 Nardò, jehož cílem bylo překonat rychlostní rekordy vytrvalostní jízdy, dosud držené prototypy Mercedes-Benz C111. Upravené vozy 924 měly při testech na okruhu Nardò absolvovat dlouhodobou jízdu ve vysokých rychlostech. Ačkoli byl projekt předčasně ukončen, získaná data se stala klíčovým základem pro vývoj přeplňovaných motorů Porsche.
V roce 1978 debutovala verze 924 Turbo (typ 931). Úspěchy modelů 924 Carrera GT, GTS a zejména GTR ve vytrvalostních závodech jako Le Mans, zásadně změnily vnímání modelu 924. Vůz, který byl původně kritizován jako „nepravé Porsche“, se na závodních tratích stal symbolem spolehlivosti, efektivity a technické vyspělosti.
Vrcholným závodním modelem byla verze Carrera GTR z roku 1980. S hmotností pod 1 000 kg, výkonem přes 375 koní a rozsáhlým použitím kompozitních materiálů šlo o plnohodnotný závodní speciál. V Le Mans 1980 dokázala 924 GTR porazit řadu silnějších soupeřů a potvrdila, že transaxle Porsche není jen kompromisem, ale skutečně konkurenceschopnou závodní platformou.
Současně Porsche chytře podporovalo prodeje řadou speciálních edic – od slavné Martini Edition přes Sebring, Le Mans až po Weissach. Tyto verze dodnes patří k nejvyhledávanějším. S uvedením modelu 944 v roce 1981 se role 924 postupně vytrácela. V Evropě se však vůz prodával souběžně dál a v polovině 80. let se vrátil v podobě 924 S s motorem 2,5 l z modelu 944. Lehká karoserie v kombinaci s výkonnějším motorem z ní učinila nenápadně velmi schopný vůz. Poslední 924 S opustily výrobní linky v roce 1988. Zvažované verze S2 a další prototypy už se sériové výroby nedočkaly, ale naznačily směr, kterým se Porsche později vydalo s modely 968.
Porsche 924 bývalo dlouho podceňované. Přesto právě ono zachránilo Porsche v ekonomicky složitém období, otevřelo značku novým zákazníkům a položilo technické základy celé generace transaxle modelů. Stejně jako kdysi Brouk a později Karmann Ghia ukázaly univerzálnost myšlenek Ferdinanda Porsche, dokázala i 924, že technická odvaha může vést k nadčasovému výsledku. Dnes je 924 model chápán nikoli jako kompromis, ale jako jeden z nejdůležitějších milníků v historii značky Porsche.