Nová Chronologie (Fomenka)

[Standa]

se zmìnilo zamìøení tìhle stránek?
_________________
911 - my life

[Osman]

[b][u]Valerij Alexejeviè �udinov[/u][/b] se narodil v roce 1942, je profesorem na katedøe dìjin kultury na Státní Akademii Slovanských kultur, doktorem filosofických vìd. V roce 1967 ukonèil Fyzikální fakultu Moskevské státní university, hovoøí nìmecky a anglicky. Zveøejnil více než 120 publikaci. Mezi jeho vìdecké zájmy patøí slovanská mytologie a paleografie (pomocná historická vìda o lokalizaci a interpretaci starých písemných památek). Od roku 2002 je pøedsedou Komise pro historii kultury Staré Rusi, Rady pro historií pfi Prezidiu Ruské akademie véd. Poslední monografie: „Svaté kameny a pohanské chrámy starých Slovanù", 2004, 619 str., „Runice a tajemství archeologie Rusi", 2003, 425 str.. „Záhady slovanského písemnictví", 2002, 527 str. Hlavni úspìchy: Dešifroval slovanské pøedcyrilovské písmo - runici (rozumìj runovou fonetickou abecedu) a proèetl a vyložil k dnešnímu dni více než 2 000 nápisù. Dokázal pøítomnost tøí imanent-ních druhù písemnictví u slovanských národù - cyrilice, hlaholice a runice. Existence tri druhù písemnictví u slovanských národù je bezprecedentním jevem v dìjinách kultury a poukazuje na vysokou úroveò duchovni kultury Slovanù v minulosti. Objevil, že v runici byly napsány tajné nápisy na mnohých obrázcích nìmeckých knih, vyvozuje, že starý slovanský jazyk byl sakrálním jazykem Evropy. Dokázal, že Cyril vytvoøil cyrilici zkombinováním abecedy Slovanù, existující mnoho tisíciletí, s øeckou alfabetou, èímž fakticky „legalizoval" slovanské písemnictví. To umožnilo pøeklad køesanských textù z øeètiny, pøi uchováni jejich sakrálního smyslu. Byly nalezeny tajné sakrální nápisy ve slovanské runici jak na øeckých støedovìkých ikonách (V-X stol.), tak i na staroøeckých vázách (VI-II stol. pø. ni). Byly nalezeny také nápisy starších epoch až do paleolitu. Jejich ètení osvìtluje historií rozvoje slovanské mytologie a kultury za posledních 30 000 let. Pøi studiu èetných kultovních objektù autor nalezl údaje o pøítomnosti slovanské kultury v prostoru od bøehù Portugalska až do zauralského Arkaimu, a v èase (od neolitu až do první poloviny 17 stol.), což vyústilo do senzaèního závìru: evropská kultura je slovanskou kulturou a Eurasie je Ruskem. Opøeme-li se o výzkumy, které �udinov popsal v knize „Svaté kameny a pohanské chrámy starých Slovanù", sám se nabízí nesporný závìr, že praslovanština je jedním z nejstarších jazykù na svìtì a jedním ze stìžejních sloupù všech jazykù. Výsledky tìchto výzkumù je možné bez jakéhokoli zvelièování nazvat senzaèními a schopnými v jádru zmìnit souèasné pøedstavy o dìjinách eurasøjských zemí a vlivu kultury Slovanù na celoevropskou kulturu (a tím i na celosvìtovou civilizaci).
Nabízíme zde záznam ze schùzky korespondenta km.ru s profesorem �udinem:

[b]Vaše objevy jsou velmi seriózní, absolutnì se vymykají z toho chápání dìjin, na které jsme pøivykli...[/b]
To je jen souèást obsáhlého plánu. A mým tvùrèím plánem je dokázat, že slovanské písemnictví a zejména ruské písemnictví existují nejménì až nìkolik desítek tisíc let. Nyní píší druhou knihu, která se bude nazývat „Ruské nápisy paleolitu". Pokud jsem se v pøedchozí knize zajímal jen o kameny a chrámy, pak v nynìjší zkoumám nápisy na obrázcích zvíøat. Víte, že ve francouzských jeskyních je zobrazeno velké množství rùzných zviøat? A když je zaènete umìle zvýrazòovat, protože jinak nápisy nejsou viditelné, pak se ukazuje, že na mamutu je napsáno „mamut", na koni je napsáno „dil"! Odtud se objevilo ruské slovo: bylo „korkodil". Protože mor-fologický vzorec je jednotný „korko dil" - kùò s korky - korka = šupina. Zatímco v angliètinì, latinì aj. máme „krokodil", a i novì pøevzaté ruské slovo je „krokodil".
(I. vysvìtlení pro pamìtníky lekce „ja idu na katok" - slovo Jóšaï" se do ruštiny dostalo až s tatarskou hordou, viz maïarský výraz pro konì „ló")
(2. k takovýmto pøesmyèkám dochází v rámci jednotlivých jazykových rodin velmi èasto, srovnej napø. èeské „kapr" s všeslo-vanským „karp", nebo mnoho dalších pøíkladù najdeme pøi srovnám se slovenštinou, která pøebírala mnohá slova z èeštiny).

[b]Proè podobných výsledkù nedosáhl nikdo pøed vámi, vždy výzkumy jistì probíhaly?[/b]
Urèitì, o splnìní úkolu se snažili mnozí badatelé, ale oni prostì tonuli v hromadì faktù. Mne od nich odlišuje to, že vycházím z existence pøed-cyrilovského písemnictví jako z daného stavu, pøièemž nìjako z jediného systému písma u Slovanù, ale z nìkolika, z nichž jeden, slabièná runice. mnì není známá jen faktem své existence, ale po dešifrování mi dala možnost èíst a porozumìt velkému množství textù. Dodnes jsem jich proèetl více než patnáct set a každý mìsíc ètu desitky nových, A pak se z toho zaèala klubat logika historického vývoje slovanského písma. Teï je úplnì jasné, že naši pøedkové v prùbìhu mnohých tisíciletí pìstovali tradici písma, vždy promyšleného - a svým zpùsobem dokonalého - a to v dobách, kdy vìtšina evropských národù psát a èíst neumìla.

[b]Jak se k vašim objevu stavìjí vaši vìdeètí kolegovì?[/b]
První reakce lidí, kterým se dostaly do rukou výsledky mých výzkumù byla: Nemožné! A jejich údiv je pochopitelný. Pøiznat to, je pro vìdce prostì nepohodlné - láme to množství stereotypù a ustálených názorù a to je moc netìší, protože dosud øíkají, že Slované pøed cyrilicí nemìli svébytné písmo. Proto se i samotná problematika pøedcyrilovského písma zdá být vìdeckou herezí a zastánce podobných názorù se vìdcùm jeví jako opovážlivý samozvanec. Proto se významní badatelé od øešení tohoto problému distancovali. Ani já jsem se pro publikování svých prací nerozhodl ihned. Bohužel, v Rusku se jíní dešifrovatelé nenalezli. Vysvìtluje se to nejen slabostí naší vìdy, tedy její pozicí: tón v historii udávali Nìmci, pøívrženci normanské teorie, podle niž Rusko pøebíralo nejen knížata a státnost, ale i písemnictví od Skandinávcù. V celku má tato problematika, podle mého názoru, dokonce vážný politický aspekt, protože nutí pøehodnotit postavení starých Slovanù v celých dìjinách.

[b]Vycházeje z vašich výzkumù, je možné uèinit závìr, že slovanský'jazyk, a tedy ruština, je jedním z nejstarších jazykù na Zemi?[/b]
Zatím to tak vypadá, ale háèek je vtom, že jsem nezohledòoval, øeknìme jižní regiony Asie: povìzme �ínštinu, která je stejnì stará. Ale když se budeme držet celé Eurasie, poèínaje Velkou Británií a konèe Aljaškou, pak celý tento sever byl v dobì kamenné skuteènì
ruský. Vzniká dojem, že právì pra slovanšti na byla tím jazykem, o nìmž se v Bibli píše, že byl jediným jazykem do stavby Babylónské vìže. Skuteènì se zdá, že to tak je. Jak fikal jistý mùj kolega, „žijeme v okupované zemi", a to vysvìtluje mnohé. Proto, jestliže se tim máme zabývat serióznì, je zapotøebí zrevidovat celé dìjiny. Napøíklad Germáni pøišli na slovanská území v 1. stol. našeho letopoètu a zaèali Slovany vytìsòovat. V Nìmecku zùstalo velmi mnoho slovanských místopisných názvù, napø. jeden - Rostock. A ještì jeden - Brandenburg - se nazýval Bronnij Bor, tj. obranný les. (O nezanedbatelném vlivu Slovanù svìdèí i nezpochybnitelné pojmenování pluhu, který Germáni neznali - „pflug", nebo pojmenování „ljudi - leute!).

[b]A jak dokazujete, že je to právì tak, a ne naopak? Že døíve nebyl u nich „burg", než « nás v Rusku „bor"?[/b]
Zaprvé, je možno nahlédnout do ústní tradice - Germáni se jako evropská národnost objevili v 1. stol. našeho letopoètu. Pocházejí odnìkud z Asie. Za druhé, je možné provést archeologické vykopávky. Byla taková anekdota: Hitler, když už zaèal prohrávat válku, se rozhodl pozvednout mysl svých vojákù a vykopat nìco v berlínském okruhu, aby se mohlo øíci - to jsou naše svatynì, zde až do našeho vìku žili nìmeètí køesané. Kopali, kopali – a všude kolem jen slovanské osídlení. Nuže tedy, Germáni pøitáhli v 1. století, žili nìkolik století tiše a v 9. - 10. století zaèali vytìsòovat Slovany „ohnìm a meèem". �eknìme, bylo zde mìsto Lipsk a oni jej pøejmenovali na Leipzig, Dresden v prvopoèátku také nebyl Dresden, ale nìèím jako Drozdovo. Všechna tato sídla byla slovanská, dokud odtud Slovany nevyhnali Germáni. Druhá fáze. Když zaèala postupná germanizace ostatních Slovanù, Germáni je zaèali vypuzovat. V dobì renesance psali knihy jako „Loï bláznù", a když to zaènete èíst vidíte, že všude stoji „Slované, Slované". Všichni blázni jsou Slované. A to byl poèátek jejich morálního vytìsòování. A koneènì vezmìme v úvahu 19 stol., kdy vznikala nìmecká historická škola. A v této nìmecké historické škole jsou dvì základní pouèky. První premisa zní: kdo pøišel do Evropy jako první, tomu Evropa patøi. A druhá premisa: první pøišli do Evropy Germáni. Z toho vyplývá vše ostatní. Dále - Petr 1. po otevøení Akademie vìd nežil už ani rok. Dokonèení na sebe v podstatì vzala Kateøina II (vlastním jménem Žofie Bedøiška Augusta z Anhalt-Zerbstu, byla sestrenicí a od roku 1745 manželkou cara Petra III.; ten nastoupil na trùn jako nástupce své babièky a carevny Alžbìty). Ruskou historickou školu tehdy reprezentovali tøi lidé, Miller, Baier a Schlozer (mj. autor prací „Nástin dìjin Sibiøe s historickou mapou"; M, 1809, „O pùvodu Slovanù obecnì a zvláštì ruských Slovanù, neboli Zkušenosti z øešeni úkolu, vztahujícího se na vyhnáni od bøehù Dunaje Valachy"; s mapou, M., 1810 ). Co ti asi mohli øíci o ruské vìdì? �íkali to takto - ve støedovìkém Rusku neexistovala státnost, vypùjèili šiji od Nìmcù. Když se ale podíváme do 9 a 10 stol. státnost už jsme mìli. Nìmci nikoli. Nemohli jsme ji pøevzít z jednoho dùvodu, jednoduše tam neexistovala. Že bychom pøevzali písemnictví od Nìmcù? Jak jsme od nich mohli pøevzít písemnictví, když ve chvíli, kdy pøišli, žádné písemnictví nemìli?! Existuji tzv. germánské runy, ale oni je pøevzali od slovanských Vendù a Vendové je pøevzali od Venedù. A opìt, to, co se projevilo u Nìmcù, je produktem slovanské tvoøivosti. Nìmci ale po celou dobu tvrdí nìco jiného. To oni kamsi odložili dìjiny. Kromì toho, v 16. stol. nejen my, ale i Poláci - Strojakowski a (Bohdan) Bielski jasnì plši, že Rusové pomáhali nejen Alexandru Make-donskému, ale ještì i jeho otci Filipovi. Kateøina II., Veliká, se na nì také odvolává a oni píší, že Rusové mìli písmo dlouho pøed Ruri-kem. Za pomoc Alexandrovi dostali „Zlatou bulu", ale ta se dostala do Konstantinopole, pak Caøihrad dobyli Turci a ti tìmito dokumenty zatápìli v koupelnách a listina se ztratila. To se skuteènì stalo. Jednomu bulharskému poslovi se poštìstilo koupit jeden vùz listin a pak se ukázalo, že se jedná o listiny starého Bulharského car-ství a oni tak nalezli nìkolik století svých psaných dìjin. Proto se pøichází k tomu, dokonce už i oficiálnì, že dìjiny Rusù jsou známé od 4. stol. pøed naším letopoètem (Alexandr Makedonský). Ale když vezmete do ruky jakoukoli uèebnici slovanských dìjin, øeknou vám: „Promiòte, nejstarší záznam je z 5. stol. našeho letopoètu". To znamená, že nám 9 století jednoduše odstøihli.
Teï si vemte soudobou ukrajinskou historiografii: píše se v ní, že Kyjevský stát byl ukrajinský, že všechna knížata byla èistì ukrajinská. Ale Ukrajina tehdy pøece neexistovala! Ukrajina se objevuje až v 16. stol. Byla to „okrajina" Polska. Když se s Polskem
spojilo Velkoknížectví Litevské, vznikla Rzecz Pospolitá (res publica ), byly tyto zemì vèlenìny jako okrajová teritoria. Obecnì, Ukrajina je umìlý výtvor. Kdybychom sledovali ukrajinskou historiografii, pak Rusko nevzniklo v pátém ale ve 14. stol. A jsme tu už jen 6 století... Mám takový dojem, že jde o jeden historický model. Na slovanské území pøijde nìjaký národ, zabere zemi, vypudí Slovany ohnìm a meèem, pozùstalé transformuje na svou kulturu a lidé zaèínají hovoøit jejich jazykem. A za urèitou dobu se objeví kabinetní historiografie.

[b]Jsou snad Rusové, Slované, tak slabí, že je vypudí kdokoli
pøijde?[/b]
Nejsou slabĂ­, jsou jen hodnĂ­.

[b]A mùžeme považovat Ukrajince za Slovany?[/b]
To je sloĹľitá otázka. Kdybychom mìli soudit podle paleolitickĂ˝ch nápisĂą, existovalo zde slovanskĂ© lingvistickĂ© plnohlasĂ­. Já se zabĂ˝vám Etrusky a ukázalo se, Ĺľe etruština je variantou bìloruštiny. A vĂ­ce neĹľ to, na jednom z etruskĂ˝ch zrcadel je nápis, Ĺľe pøišli od Krivièu a hlavnĂ­m sĂ­dlem Kriviìù bylo mìsto Smolensk. A druhou èástĂ­ jsou PoloèanĂ© z Polocka. A hleĂŻme, kdoĹľe to Etrusky vzdìlával. Píší dvĂ© slova etrusky, bìlorusky a zbytek rusky. A je Ăşplnì jasnĂ©, Ĺľe plnohlasĂ­ existovalo uĹľ v antice a v paleolitu a je vlastnĂ­ i ukrajinštinì. Ale v ukrajinštinì se „o" zmìnilo na „i". Rusky máme „OH", ukrajinsky „BMH", rusky „только", ukrajinsky „тiлькi". To je mnohem pozdìjší jev. Dostaneme meznĂ­ linii, kterou je ruština, ukrajinština je Ăşlet. Uchovali jsme si totoĹľnĂ˝ starĂ˝ základnĂ­ jazyk. Jen u nás se rozvinulo ruskĂ© „akánĂ­", v paleolitu jsme „okali". (jednou z vĂ˝raznĂ˝ch zvláštnostĂ­ ruštiny je to, Ĺľe vlastnì nemá dialekty - pokud z politickĂ˝ch dĂąvodĂą uznáváme ostatnĂ­ národnĂ­ jazyky SlovanĂą za samostatnĂ©, „akánĂ­" a „okánf v dnešnĂ­ ruštinì je jedinĂ˝m vĂ˝raznìjším teritoriálnĂ­m dìlĂ­tkem ruskĂ© èásti Ruska). A vznikl zvuk „3 (e)", kterĂ˝ je pro ruštinu charakteristickĂ˝; døíve se vyslovovalo „e (ì)". (V èeštinì mnohde ještì v 15. stol.)

[b]�íkáte, že latina vznikla z ruštiny?[/b]
Protože celá Evropa byla osídlena ne Slovany ale Rusy, je zcela jasné, že libovolný národ, který pøicházel, byl touto kulturou a pøedevším timto jazykem pohlcen. Jaroslav Kessler píše, že všechny románské jazyky jsou prostì deformovaným slovanským jazykem. Trochu se prohrábnete v evropských slovech a dostanete ruská. Ve svých knihách uvádím takové pøíklady, ale existují jich tisíce.

[b]Z jakých zdrojù èerpáte informace? Jak vùbec probíhá proces dešifrováni a interpretace starých textù?[/b]
Ve své poslední monografii „Svaté kameny a pohanské chrámy starých Slovanù" uvádím více než 200 ilustrací takových objektù, od kamenù až po chrámy. Na tìchto kamenech a kamenných stavbách je tyto nápisy možné vidìt, to si mùže s urèitým úsilím provìøit kterýkoli pochybovaè. Ale pro lepši kontrast je zapotøebí invertovat èernou barvu na bílou a naopak, pak jsou nápisy mnohem kontrastnìjší a lépe se ètou. V knize uvádím zobrazení kamenù a staveb, které se nacházejí na území dnešního Ruska, Ukrajiny, Nìmecka, Velké Británie, Polska, Litvy, �ecka a Itálie. Chápu údiv a nedùvìru vùèi tomu, co øíkám, ale navrhuji, abyste se seznámili s materiálem alespoò jedné z tìchto knih. Jsem pøesvìdèen, že ètenáøe mé dùkazy a vyvozené závìry výzkumu zcela uspokojí a jeho oèím se odhalí úžasný svìt starých Slovanù.

http://chudinov.ru/

[Osman]

Všeobecne uznávaná historie založena na chronologii Josefa Skaligera (1540-1609). Skaligerova chronologie vytvorena pomocou astrologických a èislologických "metód", preto je nevedecká.
Ruski matematikove Gleb Nosovskij i Anatolij Fomenko dokázali že realna historia ¾udstva zaèiná se od 10 storoèi n. l. To jest udalosti, popisaní v Biblii i „antických” textach, v skutoènostii byli v 10-16 storoèich n. l.

Dobyvatelský vojny Aleksandra Makedonskeho a rimlian, ve¾ke stìhovaní narodù, vpád mongolskich hord - to je jednolitna udalos: Slovanský výdobytok svetu. Stopy slovanskeho výdobytku uchovali se napriek:
1. nemeckej okupacii Rossii v 1613-1918 rokoch/
2. genocida Slovanù v Zapadnej Evrope (Albigencové, Etruskové, Lužicki Srbi)
3. znièenie slovanskych napisú v egyptskych pyramidach ("vedecka" expedicia Napoleonu1798-1801).

[url]http://cs.wikipedia.org/wiki/Tadeusz_Wolañski[/url]
Polský archeolog Tadeusz Wolaòski pomocí slovanských jazykù rozšifroval vìtšinu nápisù etruštinou, vèetnì pomník poblíž Kreccio.
http://chronologia.org/xpon5/im/5n15-007.jpg
/// Reski vies Bog, vyš Vima i Dima, Ezmeòju Rasijej, Im-že opiece (moj) dom i deties, lepiejen Ezmeò! Ekatezin daleèim; do dolu zem poježeju; Toci viero-viero jest! kakojem, Enej car-rode. Sideiz z Ladoim v Elišom, Lejty pojmez, zabyvlajez. Oj, dorohi, chorošij!///